Brusel – Zatímco těžký průmysl a doprava platí za své emise v rámci systému ETS, evropské zemědělství zůstává prozatím formálně vyňato z
přímého zpoplatnění uhlíku. I přes tuto výjimku je agrární sektor v epicentru bouřlivých diskusí o nové regulaci, neoficiálně označované jako
„Agri-ETS“. Tato debata signalizuje jediné: revoluční transformaci evropského hospodaření, která se již netýká jen fosilního , ale především
„agro-plynů“ – metanu () a oxidu dusného ().
Hrozba, která má jméno: a
Termín „Agri-ETS“ legislativní zkratkou která v EU slouží jako zástupný symbol pro zpoplatnění neenergetických emisí. Tyto emise jsou pro zemědělství specifické a mají enormní potenciál globálního oteplování: (z chovu skotu) je asi 28krát silnější než , a (z dusíkatých hnojiv) dokonce asi 265krát silnější. Tyto plyny tvoří významnou část emisí v tzv. sektoru s dělenou odpovědností (Non-ETS), kde EU požaduje radikální snížení. Cílem diskuse o „Agri-ETS“ je najít efektivní mechanismus pro tyto silné skleníkové plyny.
Evropská strategie: Model „Cukr a bič“
Evropská unie se snaží vyhnout přímému uvalení daně na zemědělce (klasické povolenky pro farmy) a volí proto sofistikovanější přístup, který kombinuje pobídky s jasnými regulačními cíli:
1. Cukr: Odměna za ukládání (Carbon Farming). Hlavní motivací je Rámec EU pro certifikaci odstranění uhlíku (CRCF). Ten vytváří pravidla pro uhlíkové zemědělství, kdy zemědělci získají certifikované uhlíkové kredity za prokazatelné ukládání atmosférického do půdy (sekvestraci). Tyto kredity se stávají tržní komoditou a poskytují farmářům nový zdroj příjmů.
2. Bič: Tlak na snížení emisí u zdroje. Regulace probíhá především skrze zpřísnění národních cílů v sektoru Non-ETS a budoucí úpravy Společné zemědělské politiky (SZP). Tlak směřuje na optimalizaci hnojení (minimalizace úniku pomocí precizního zemědělství) a na transformaci živočišné výroby (zavedení technologií snižujících ).
Důsledky pro praxi: Zdravá půda jako klíč k ekonomice
Implementace tohoto duálního systému přinese radikální změny v praxi, které jsou v souladu s agroekologií a využíváním přírodních hnojiv:
-
Půdní zdraví: Zásadní zvýšení obsahu organické hmoty (humusu), které zlepšuje retenční kapacitu vody a zvyšuje odolnost proti suchu.
-
Hospodaření se živinami: Minimalizace používání minerálních hnojiv s vysokou produkcí . Tlak na přírodní hnojiva (např. komposty, vermikomposty a jejich výluhy, BioUhlík), které zlepšují půdní mikrobiom.
-
Ekonomika farem: Diverzifikace příjmů (prodej kreditů za ) a dlouhodobé snížení provozních nákladů (méně hnojiv, paliva).
Klíčové výzvy: Měření a spravedlnost
Aby se systém Agri-ETS nestal byrokratickou zátěží a trh s uhlíkem se udržel důvěryhodný, musí EU vyřešit dvě hlavní výzvy:
-
Důvěryhodné měření (M&V): Trh s kredity vyžaduje přesné, ale levné metody měření uloženého uhlíku. Je nutná standardizace monitorování a využití moderních technologií, jako jsou satelitní data a umělá inteligence.
-
Riziko vratnosti: Systém musí definovat finanční odpovědnost v případě, že se uložený uhlík v budoucnu vlivem nevhodného hospodaření (např. návratem k orbě) opět uvolní do atmosféry.
Zemědělství jako investice do globální stability
Diskuze o „Agri-ETS“ jasně ukazují, že budoucnost zemědělství v EU nebude s klasickými povolenkami pro farmy, ale bude podléhat tržním mechanismům a regulacím. Úkolem Evropy je vytvořit systém, který zemědělce přemění z pouhého cíle pro regulaci na aktivního správce klimatu. Klíčová výzva pro zemědělce zní: Nečekat na finální legislativu, ale aktivně investovat do systémů uhlíkového zemědělství. Zdravá půda je totiž nejlepší pojistka – nejen proti klimatickým výkyvům, ale i proti budoucím ekonomickým sankcím.
